draci,teorie a mytus
Draci, teorie a mýtus
Prvně bych vás rád seznámil s tím, co se běžně maziva draky. Jedná se rasu různě velkých ještěru podobných bytostí jejichž specifické znaky budou na následujících řádcích popsány a osvětleny. Společných znaků je mnoho, ale ty nejdůležitější jsou tyto: Jejich tělo je pokryto šupinami různých barev (dají se rozdělit do 8 skupin). Až na výjimky mají velký blanitá křídla. A bez výjimky mají schopnost chrlit ze své tlamy oheň (či jiné látky)
Běžný drak přibližně takovouto stavbu těla. Je podlouhlé, hadovité (dělíme jej na tři části: hrudní, krční a ocasní) nejčastěji s šesti končetinami (dav páry nohou a křídla). Oba páry nohou jsou přilehlé k tělu. Přední jsou tenčí lehčí, motoricky zdatnější a rychlejší. Zadní slouží hlavně k opoře, jsou mohutnější a mechanicky silnější. Křídla slouží hlavně k letu a jsou poháněny skupinou mohutných svalů na zádech v oblasti lopatek. V hrudním koši jsou uschovány veškeré důležité orgány vyjma jedových žláz, mozku a většiny smyslových orgánů. Ty jsou umístěny v lebce. Celá Hrudní část je kryta většími šupinami (kromě končetin. Ty jsou kryty menším kvůli mechanické hybnosti. Břišní část je od hlavy až k ocasu krytá buďto silnými svaly (obrázek A), nebo mohutnými krunýři podobnými šupinami (obrázek B). Ocas slouží jak pro udržení stability na zemi, tak pro kormidlování ve vzduchu a je většinou zakončen rohovým útvarem (viz část Rohy, trny, drápy a ostny). Jak ocas, tak všech šest končetin dokážou draci velmi efektivně využít v boji. Krční část se skládá ze samotného krku a hlavy. Zatímco krk slouží pouze k dopravě potravy a k větší možnosti ohybu hlavy, je samotná hlava centrem myšlení a smyslového vnímání. Nos je umístěn na špičce hlavy a dělíme jej na dva základní druhy. Ostré jsou postupně zúžené a nosní dírky jsou umístěné po stranách (obrázek C). Zatímco tupé jsou širší, zakončené prudce s nozdrami natočenými přímo před jedince (obrázek D). Tlama je protáhlá s řadou ostrých zubů, relativně úzká s jedním rozeklaným jazykem. Oči jsou umístěny po stranách hlavy, což jim dává velký zorný okruh který je důležitý pro úspěšný lov (zorná pole se jen lehce protínají, každé oko je schopno vidět asi polovinu druhé strany tlam). Každé oko dokáže samo zaostřit ale raděj se dívá v úzkém poli dohledu obou očí, kde jeho zrak nejpřesnější. Spolu s velkým úhlem rotace hlavy (díky Dlouhému krku), jsou tyhle bytosti schopny během chvíle zhlédnout celé své okolí v rádius 360°. Ušní dutiny jsou úzké umístěné po stranách, Nejsou příliš vyvinuté ale velice citlivé na vnější podměty (Lidsky hlas však vnímat dokážou). Na vnitřní straně ústní dutiny jsou umístěny Jedové vaky (viz. Část Dračí dech, Proč a co). Celá hlava je zpravidla zakončena rohovím útvarem který označujeme „Koruna“ (viz část Rohy, trny, drápy a ostny).
A) B)
Rohy, trny, drápy a ostny
Na dračím těle se nachází mnoho rohovitých výrůstků. Liší se účelem, umístěním i stavbou. Některé slouží jako zbraně, jiné jako obrana a některé jen na okrasu či zastrašení. Nejlepší bude když to vezmeme od hlavy k ocasu. U některých jedinců se první roh objevuje už u nosu, jeho původní účel byl zřejmě jakožto mléčný zub, později však působí jen jako okrasa, či k zastrašení. Na tvářích se u některých též objevují lícní trny, u některých se dokonce mezi nimi vyskytují pružné blány a jde jimi hýbat a roztáhnout je. Proto usuzuji že jejich účel je čistě zastrašovací. Hlava takřka každého draka je zakončena takzvanou „Korunou“, oddělujíce lebeční část od krční. Uspořádání rohů je pro každého draka individuální, někdy jsou to pouze dav velké rohy, jindy celé seskupení. Většinou se tam však vyskytne jeden či dav hlavní (nejdelší) rohy. Vyjma toho že působí jakožto zastrašovací prostředek a okrasa, domnívám se že též plnily obranou funkci štítu na zátylek. Domnívá se též že koruna má vliv na postavení draka ve skupině, jsou to však jen nepodložené dohady. Ze zad většiny jedinců vyrůstají trny (hřbetní hřeben), táhnoucí se od hlavy až k ocasu. Jedná se výrůstky z páteře plnící výhradně obranou však někdy i zastrašující funkci. Dají se rozdělit na dva druhy „Pilovité“ (Obrázek E) a „Ploutvovité“ (Obrázek F). Pilovité jsou přibližně stejně velké (v poměru k tělu) a táhnou se tak až k ocasu. Ploutvovité jsou charakteristické tím že za korunou následuje jeden velký, někdy až několika metroví trn. Ten je následován dalším, o něco menším. Tak celá řada pokračuje až se trny stanou tak malými že dál pokračují jako pilovité uspořádání. Nazývá se ploutvovité, jelikož když si drak lehne tvoří souvislý, nebo velmi hustý rohovitý, ploutvi podobný útvar. V tomto případě, nebo když je mezi trny natáhlé tenké blány, plní i zastrašující funkci. Dávají totiž drakovi větší vzezření. Rohovité či blanité ploutve se někdy vyskytují i na ocasu zakončeny ocasním ostnem (Obrázek G). Každý z prstů na končetinách je zakončen drápem. Jejich funkce je jednoznačně útočná. Jen na konci křídel svůj účel už neplní, teď už slouží pouze k okrase a zastrašení. Podobnou funkci plní i ostny na kloubech Předních končetin a křídel, pouze u nich se netuší jejich původní účel, možná jim bylo právě krášlení. Poslední z těchto útvarů, a zároveň další charakteristický znak každého jedince je jeho ocasní osten. Ocasní ostny mají nejrůznější tvary a rozměry, některé jsou jednoduché, dýkám podobné ostny. Jiné zase tvoří klepetu podobný útvar, složený z dvou proti sobě rostlými ostny. Jsou různě křivené, zatočené nebo tvoří část ocasní ploutve. Můžou dokonce mít vzhled bodci poseté koule. Byly zjištěny případy kdy na konci ocasu hořel magický oheň.
E)
Dračí dech, Proč a co
Jedním z hlavních charakteristických znaků všech draků který, je odděluje od jiných ras, je jejich schopnost chrlit oheň. Jak již jsem napsal výše, tahle schopnost je umožněna díky dvou vakům na vnitřní straně ústní dutiny s vývodem směrem do tlamy. Momentálně se s kolegy dohadujeme o tom jestli je v obou vacích stejná látka, nebo je každý napuštěn jinou a jejich spojením vzniká reakce. Tak či tak, výsledek bude stejný, dračí dech. Samotný dech by se dal téže rozdělit. A to dle stylu jejich působení. Máme zde klasické ohně, zákeřné otravné a uspávací plyny, kyseliny, či různé druhy vodních par. Zpravidla se dají jednotlivé druhy dechů přiřadit k drakům určité barvy. Ale mluvme raděj obecně, a konkrétně jen u výjimečných případů. Nejrozšířenějším druhem dračího dechu je oheň. Ten může mýt velké spektrum různých barev. Nejčastěji mývá barvu tradičního ohně, byli však zaznamenány (a cekem běžně jsou) i jiné barvy. Rozšířený je například zelený oheň, zlatý oheň, purpuroví oheň či černý oheň. Nejsou to však jediné dechy mezi draky. Ledoví draci, a někteří vodní, dokážou svým dechem zmrazit nejen vodu ale i předměty a dokonce živé bytosti. Jiní mořští draci dokážou chrlit proud vody či vzduchu o velmi vysoké teplotě, ve snaze ochromit tak svou kořist. Specialitou snových draků je jejich uspávací dech. Mračno omamující látky vypuštěné na cíl, ho dokonale ochromí a dělá z něj lehkou kořist či, loutku. Obdobou je jedový dech, který pomalu cíl dusí a zabíjí. Tento dech se může zdát jako nejpodlejší, ale zdaleka nemá na poslední dav. Předposlední je kyselinový dech. Je sice velmi vzácný ale stejně nebezpečný. Drak jím vytvoří velkou hustou vlnu agresivní kyseliny která cíl pomalu rozežere za živa. Drak pak kořist(i) jednoduše posbírá či spořádá. Obdobnou schopnost mají zrzaví draci, jejichž ohniví dech působí navíc zranění lehkou kyselinou, která mimoto dokáže zničit zbroj jejich soupeře. Poslední je obdobný dech kyselině, jedná se o chrlení magmatu. Vyskytuje se výhradně u ohnivých draků ale není to podmínkou. Jedná se vlastně o chrlení hosté, velmi rozežhavené látky která cíl zcela obklopí a za živa upeče nebo uvězní pod tvrdou skořápkou z lávy.
Dračí končetiny, trochu blíže
I když jsem se o nich již zmínil, chtěl jsem se ještě zaměřit specielně na jeden pár, a to na křídla. Drtivá většina draků má sice křídla klasická, takzvaná „netopýří“ (Obrázek H). Ale i v tom jsou výjimky. Jsou takzvaná vějířová křídla (Obrázek I) která se radikálně do těch netopýřích liší. Jedná se o skupinu kostí uspořádaných do vějíře po stranách drakova těla. V klidném stavu jsou složená přibližně ve stejné podobě jako složený vějíř. Stejně působí i při rozevření. Hlavním rozdílem je že vějířovité křídla nepůsobí jako končetiny, ale táhnou se od hlavní kostí (původní křídlo) až k ocasnímu ostnu. Stejně jako pilovité páteřní trny se postupně zmenšují.
Obrázky:
Dračí spektrum
Aneb Jejich barvy, možné i nemožná. A teoretické chování.
Draci dle barvy šupin mohou rozdělit do osmy základních skupin. Ty se pak dál dělí dle odstínu , metalízy či charakteristických životních prostředí. Každé barvě se dají přisoudit přibližné podobné vlastnosti. Jak jinde však i zde jsou zákonné výjimky, ale k tě se dostaneme až ke konci.
Rudí draci
Patří k těm kteří se dokážou ze všech nejlépe přizpůsobit. Vyskytují prakticky všude ale dávají přednost vysokým horám a hlubokým jeskyním. Chrlí většinou rudý oheň. A dávají přednost samotářskému životu. Samice se shlukují do slují o malém počtu. Samci stejně jako většina ostatních draků žije samotářským životem, a věnují se střádání pokladů. Šupiny mají takřka jakýkoliv odstín červené.
Mezi rudé draky patří také draci ohnivý. Jejich tělo má velmi vysokou teplotu a tak se lidé domnívaly že hoří. Což je samozřejmě úplná blbost. Pravda je však že teplo mají rádi a jejich obydlím bývají z pravidla sopky. Specificky u tohoto druhu se vyskytne schopnost chrlit magma, není to však podmínkou. Šupiny rudých draků jsou většinou lesklé a zářivé.
Zelení draci
Na rozdíl od rudých jsou zelení relativně mírumilovní. Žijí v lesích mírného pásu a za domov si vybírají okolní jeskyně. Živí se převážně lesní zvěří. Jejich sluje jsou většinou velmi velké a rozlehlé, často vedeny samicí či párem. Samci se většinou ze začátku soustředí na přepadávání kupeckých karavan či menších měst a tvrzí. Jejich dech má většinou formu žlutého či zeleného ohně. Není však vzácné vidět rudý oheň či jedovatý plyn.
Patří k ni však i bažinní draci. Mají většinou brčálově zelenou či skoro černou barvu. Jejich specialitou je chrlení kyseliny (vyskytuje se však i chrlení jedovatého plynu). Jsou menší než jiné druhy, však velice podlí zákeřní. Zejména k tomuto druh patří drtivá většina dračích nekromantů, a nemrtvých draků.
Černí draci
Jedinci nesoucí tuto baru asi bezesporu patří k nejpodlejším ze všech. Dokonce i samice raděj vyhledávají samotu a své mláďata vychovávají sami, v izolaci od jiných. Velmi vzácně tihle draci dospějí, (z důvodu jejich brzkého úmrtí) ale ani těch málo co se jí dožijí se nikdy nezbaví touhy po zlatě a bohatství. Dospělí černí draci většinou dál loupí a drancují, dokud je nějaký hrdina či stáří nezabije. Jejich útoky jsou však mnohem lépe organizovány. Žijí takřka kdekoliv ale přednost dávají horám vulkanického původy, proto se často setkávají s ohnivými draky.
Podobně jsou na tom i temní draci. Nejedná se o žádný specifický rod, ale o draky kteří stejně jako černí nedokázali zvládnout své pudy. Jejich charakteristickým znakem je tmaví odstín jejich původní barvi.
Žlutí draci
Sami o sobě patří k jedněm z nejvzácnějších barev. Jejich nejznámější zástupce je pouštní drak. Žlutí draci dávají přednost suchým a teplím místům (jako jsou pouště a sírové zřídla), často se též u nich objevují vějířovitá křídla. Žijí v menších skupinkách a jeskyně si dělají v pouštních skaliscích či přímo v písku.
Naopak jim podobní zlatí draci jsou i přes svůj malí počet hojně vidět. Velmi rádi se zabývají magii a všeobecně vědou. U tohoto plemena je primitivní dračí pud asi nejvíce potlačen. Z tohoto důvodu se cítí za svůj rod částečně odpovědni a když zrovna nestudují, snaží se jiným druhům všelijak pomoci. Sídla si dělají prakticky kdekoliv, ale nejraděj v opuštěných a těžko dosažitelných horách. Samice se výhradně věnují magii.
Bílí draci
Čistě bílá barva je u draků velmi vzácná, většinou je tělo pokryto i jinou barvou. Avšak nejeden druh se může chlubit bílými jedinci. Draci bílé barvi se vyskytují mezi ledovými a mořskými draky. Pokusím se však popsat jejich mentalitu obecně. Jsou velmi plaší, a často zalezlí celá léta v jeskyních, mají velké nadání pro magii (zejména vody). Jsou si toho vědomi a do jejich řad patří největší mágové dračí populace.
Stříbrní draci jsou takovou kombinací zlatých a bílých. Jsou velmi moudří a většinu života stráví staráním se o jednu sluj či přelétáváním z jedné do druhé. Mají neobyčejné vůdčí schopnosti, a proto jsou často v čele celé jeskyně, i když není jejich barvi. Jsou velmi moudří však mnohem aktivnější a zbrklejší než zlatí.
Modří draci
Modří, též ledoví draci žijí v místech věčného ledu (ledovce, polární kruh) a jejich sídlem jsou obrovské komplexi vyhloubené do něj. Na rozdíl od jiných mají v oblibě drahokamy, sklo a krystaly. Mají vůči všemi neutrální chování a moc se o širý svět nezajímají. Nejsou však hloupí, naopak patří k jedním z nejinteligentnějším. Jejich nejčastější vášeň je zaměřena na magii vody, lépe řečeno ledu. Bohužel mají i velkou vadu na kráse. Jsou nesmírně hrdí. Co do hrdosti a povýšenosti s jim žádný jiný druh nevyrovná.
Specifickým druhem modrých je jejich lesklá podoba, nefritoví draci. Jsou velmi malí a tajemní. Neví se toho o nich moc, jen to, že často drží ochranou ruku nad jimi zvoleným živím tvorem.
Zrzaví draci
Zákeřný druh žijící ve velehorách, mají rádi prudké horské štíty a život nad mraky. Žijí ve větších skupinách a v těch též útočí. Oproti jiným nejsou tak velicí ale snaží se to nahradit počtem. Samice žijí spolu se samci v rozlehlých jeskyních komplexech, i ty menší mohou čítat i stovky draků!
I když jsou zrzaví menšího vzrůstu, jejich lesklí příbuzní patří naopak k jedním z největších. Bronzoví draci jsou velkou vzácnosti nejen svou barvou ale i silou. Obrovští létající kolosy se dají počítat za největší druh vůbec. Hravě si to rozdají s kdejakým soupeřem, a jen ti největší se jim může rovnat. Jejich však velmi malí počet a proto se zdržují v okolí zrzavých draků. Inteligence moc nepobrali ale povahou sou neutrální. Pokud jim však jejich zrzaví kamarádi řeknou, s chutí se postaví do předu jejich letek.
Fialoví draci
Draci tohoto vzácného zbarvení jsou spíš dračice. Různé odstíny růžové a fialové se vyskytuji převážně u ni. Jedná se o specifickou skupinu mírumilovných jedinců. Jsou to starostlivé matky a vděčné přítelkyně. Jejich pozdější zájem se většinou uchyluje k hvězdám či lásce. Samci jsou naopak hrdí a spontánní, často vybuchují a jsou velice aktivní.
Jelikož mezi fialové draky patří též noční, a tím já jsem, rozhodl jsem se napsat o nich samostatný odstavec. Spíš tmavé odstíny fialové kryjí jejich šupiny. Schopnosti nočních draků jsou mezi jinými takřka unikátní. Jejich tělo bez pomoci magie vyluzuje strašlivou auru která vyvolává v okolních bytostech obrazy z jejich nočních můr a vzbuzují v nich tak strach. Dokážou jen slovy uvalit na jinou bytost kletbu nebo očarování. Nebudu popisovat veškeré jejich schopnosti, ale prozradím to, že se nezakládají na magii. Nejlepší z nich dokážou dokonce upravit noc k obrazu svému, či ji vyvolat uprostřed dne. Povahově jsou neutrální, zamlklý a tajemní. Dávají přednost pohybu v noci a samotářskému životu. Často sed však několik nočních draků sejde a při svitu měsíce diskutuje.
Vysvětlení k tabulce
(váže se k výše popsaným druhům, jedná se jen o běžné jedince, odchylky jsou vyhrazeny)
Přesvědčení: Jak se daný druh chová k jiným rasám.
Velikost: Ukazuje jakých rozměrů mohou nabýt. Seřazeno vzestupně A-E
Intelekt: Hodnota jakého IQ dosáhne daný druh v poměru k jiným. Seřazeno vzestupně 1-5
Druh draka | Obecné přesvědčení | Průměrná velikost | Stupeň intelektu |
Rudí Draci | Zlé | C | 2 |
Ohniví draci | Zlé | C-D | 2 |
Zelení draci | Neutrální | B-C | 3 |
Bažinní draci | Zlé | B | 4 |
Černí draci | Zlé | C-E | 2 |
Žlutí draci | Neutrální | C-D | 2 |
Zlatí draci | Dobré | C-E | 5 |
Bílí draci | Dobré | C | 4 |
Stříbrní draci | Dobré | C-D | 4 |
Ledoví draci | Neutrální | D-E | 4 |
Nefritoví draci | Dobré | A-B | 5 |
Zrzaví draci | Zlé | B | 3 |
Bronzoví draci | Neutrální | E | 1 |
Fialoví draci | Dobré | B-D | 3 |
Noční draci | Neutrální | C-D | 3 |
Poslední kapitola o dracích
Poslední kapitolu bych rád věnoval specifickým příslušníkům dračího rodu, a obecné dračí povaze na mé rodné planetě Sari.
Ti-gangští (čínští) draci
Také na Sari je oblast s kulturou podobou pozemské Číně. A také na Sari se tam vyskytuje specifický druh draků. Ti-jangští draci jsou velmi fyziologicky odlišní od ostatních druhů. Jejich tělo se spíš než ještěru podobá hadu, a končetiny nejsou přilehlé tělu, ale od těla odstávají. Nevyskytují se u nich křídla a jejich „koruna“ je mnohem menší. U tváří mají fousům podobné výrostky které napomáhají čichu. Takřka všichni mají schopnost měnit svou podobu a užívat magii. O jejich vysoké inteligenci svědčí již to, že i když nemají křídla, dokážou své tělo přivést k levitaci.
Seadry, Mořští Draci
Seadry, lépe řečeno mořští draci jsou jedinci kteří se přizpůsobili k životu ve vzduchu a pod hladinou vod. Jejich těla jsou hadovitá, a v porovnání s jinými velmi dlouhá, postrádají však veškeré paže. Krom křídel jim totiž ostatní končetiny zakrněli. Křídla zato neobyčejně zesílili, tělo je mnohem hladší a má mnohem méně výrůstků. Dokážou zadržet dech pod vodou i na několik dní. Jejich hlas je vysoký a ječiví. Žijí nejčastěji v příbojových jeskyních, kde se jiní tvorové nedostanou.
Saně
Vícehlaví draci, též známí jako saně, je velice specifická skupina. Nejedná se o genetickou vadu, nebo o siamská dvojčata (většinou). Vyskytují se prakticky u každého druhu ale pouze jako vzácné výjimky. Často jim také chybí křídla, proto se někdy pletou z hydrami. Na rozdíl od nich však mají jednotnou mysli, a méně hlav (nejčastěji mezi 2-5 hlavami) Dech a mentalita záleží na jednotlivém druhu. Jednotlivé hlavy se mezi sebou dorozumívají jednoduchou telepatii.
Wyrmové
Nevím jestli se jedná o přesné pojmenování, ale mam tím namysli nelétavé draky. Draci kteří nebyli obdarování křídli. U některých je ti dáno geny, u jiných je to bohužel velká dysfunkce. Neomezuje je to však v schopnostech které jsou stejné jako jiných členů jejich druhu. Neschopnost létat byla nahrazená rychlím pohybem po zemi.
Snoví draci
Jedná se spíš o titul než o samostatný druh. Podobně jako noční draci liší svými schopnostmi. Jejich dech uvrhne cíle do hlubokého spánku plného snů. Snoví draci se v nich rádi procházejí a čtou je. Vzhled ji velmi různorodý. Mohou mít růžovou, zelenou, nebo světle modrou, Je jedno jestli se jedná o Ti-jangského, normálního ,nebo mořského draka. Podobně jako nefritoví jsou samotářští, ustrašení, skrytí a tajemní.
Povaha draků na Sari je pro mne hlavní přirozeností. A časem jsem vypozoroval několik typických druhů chování.
Dračí arogance
Draci jsou neskutečně hrdé, nafoukané a arogantní bytosti. Chovají se povýšeně takřka ke všemu co žije a nenechají si od nikoho nic říct. V očích každého jedince není nic mocnějšího než on (a to co mu dokáže že mocnější je). Časem je tento pocit potlačen jen na aroganci a povýšenost.
Dračí soužití
Až na výjimky jsou draci samotáři. A proto nastávají problémy když se dva jedinci potkají jinde než v sídlech. Pokud se dva samotáři setkají, nejčastěji to skončí několika hlasitými křiky (takovým napařováním). V horších případech se oba poperou do doby než to jeden vzdá. Draci se při této příležitosti nezabíjejí, myslí se že to nemají za potřebí. A na víc jim to nedovolí jejich ego, poražený soupeř může roznést slávu o jeho moci.
Dračí láska
Když se to nezdá jsou draci velice citlivé bytosti. Zatímco samice žijí většinu života v jeskyních kde pomáhají vychovávat mláďata, samci žijí dobrodružným a samotářským životem. Je jedno jak velký samotář je který drak, čas od času se zastaví v nějaké dračí sluji, třeba na návštěvu rodičů či přátel, nebo jen proto aby si našel partnerku. Pokud se dva draci rozhodnou pro soužití, dostanou požehnání podobné svatbě od hlavy dané sluje, čímž se zavazují ke společnému životu. Nemusíte tomu věřit ale dokud se jeden nedoví o jisté smrti toho druhého jsou si naprosto věrni, neznají pojem nevěra. Samci většinou pak samici opustí a navrátí se k starému způsobu života, pravidelně ji však navštěvují. Pokud samec zmoudří nebo zestárne rád se ke své lásce vrací, někteří draci dokonce po svatbě žijí celí život v páru.Samice dál volně pokračují ve svém životě, výchova mláďat a dumání nad humanistickými vědami.
Dračí odplata
Tento jev je lidmi popsán jako dračí běsnění. Někdy lidé pro svou bezpečnost zničí menší dračí sluje ve své okolí. Jakmile to však nějaký drak zjistí, uspořádá obrovskou proti akci. Nenechte se mýlit, tohle zjištění může nastat třeba i po sto letech, což je na lidské poměry dost dlouho. Je to jedna z mála příležitostí kdy se větší skupinka draku odhodlá k jednotnému útoku. Draci při tomto jevu vyplení velké okolí sluje bez ohledu na bohatství, či podíl viny na události. Draci jsou při této příležitosti i rozzuření jelikož ten kdo jeskyni objeví, k ní musel mít nějaký citoví vztah (matka či žena.)